ZŘÍCENÝ BOMBARDÉR AVRO LANCASTER PB 872

5./6. březen 1945 - Farský les - Hranice

Seriál pěti článků popisuje událost, která se stala před 67 lety. Na zřícený bombardér se v Hranicích postupně zapomnělo. Na hrdiny RAF by se však zapomínat nemělo, proto se pokouším přinést jedinečné informace, které přibližují odvahu mladých letců. S publikováním několika článků souhlasí také potomci letců a jsou potěšeni, že se v Hranicích o případ znovu zajímáme. Níže uvedené texty nesmějí být dále šířeny bez svolení autora.

1. článek k nahlédnutí ZDE

---------------

V minulém příspěvku jsem vás informoval o základních faktech zřícení letadla a o dopisu, který přišel od britských letců. Níže uvedený článek popisuje samotný moment tragické události, představuje pilota letadla a popisuje situaci okolo hledání a pohřbívání těl pilotů.

"NOTHING HEARD SINCE TAKE OFF"

Noc 5. 3. 1945 – 21:45 místního času – jasno, mráz - letka je po náletu na Chemnitz pod palbou (1)

Nejspíš se nikdy nedozvíme přesný příběh pádu letadla a osud letců po dopadu. Pokusím se alespoň přiblížit samotnou událost a nabídnout možné hypotézy o havárii.

5. března 1945 v 9:30 se rozeznívají ve městě sirény, které hlásí nálet a bombardování. Neodehrálo se však nic zvláštního. Teplota začíná silně klesat, vyjasňuje se. Ve 21:45 zní sirény znovu. Lidé berou varování na lehkou váhu a do úkrytů se už neschovávají, vyčkávají. Ve 22:27 se nad městem rozléhá silný hluk, ale je jiný než obvykle, nikdo neví, co se děje.

Nad městem se objevuje hořící koule. Zdá se, jakoby se letadlo chtělo ještě vyhnout kostelní věži. Následuje výbuch v místech za kostelem a dopad na louku do Farského lesa. Na místo běží lidé s nejbližších domů, jede tam hasičský sbor, policie, starosta města. Je tma, mráz a zjistit detaily, typ letadla a hledat oběti je těžké.

Hlavními otázkami zůstává: Přežil někdo? Mohl někdo přežít, kdyby se mu pomohlo? Jak probíhalo policejní vyšetřování?

Druhý den ráno už mají všichni obyvatelé města jasno. Zřítil se anglický bombardér. Trosky jsou rozeseté po celém okolí, hledají se oběti.

Dva členové posádky jsou zaklíněni ve zmrzlé zemi, znetvořeni ohořením a mají na sobě padáky. Jeden člen posádky se snažil vyskočit, nestačil se mu otevřít padák. Další leží mrtví okolo nebo v troskách. Na poli, ve směru na Adorf, leží ocas letadla, ve kterém je další mrtvý muž (na sobě měl světle žluté oblečení). Největší záhadou je ale mrtvý muž v lomu v Růžovém údolí. Svědci vypovídají, že tento letec přežil, viděli ho utíkat směrem Růžové údolí. Pak ho nachází mrtvého. Mohl přežít nebo ne?

Policejní vyšetřování probíhá zvláštně. Když se nehoda znovu prověřuje v roce 1947, policejní spis není úplný, je zmatečný.

Hrdinové byli pohřbeni v rohu hřbitova bez větší identifikace. 3. září 1947 proběhla na příkaz britského letectva exhumace a přemístění na Olšanský hřbitov v Praze. Při exhumaci se hraničtí loučili s hrdiny velkolepě. Velké oslavy se konaly také v Anglii a Skotsku. Na hrdiny se poté v Hranicích zcela zapomnělo. Až v roce 1991 byl slavnostně odhalen pomník ve Farském lese. Jeho autorem je Aleš Kučera. Na pomník přispěli občané města. V současné době pietní místo zarůstá, o změnu se snaží každý rok žáci místní základní školy.

Ve Spojeném království mnoho měst uctívalo padlé přidáním jejich jmen na pomníky, které byly vztyčené po druhé světové válce. Např. jméno W. Simpsona je vyryto na pomníku v Larkhallu u Lanarkshire (2), jméno B. Meechana na pomníku vybudovaném na kopci nad Dalmellingtonem v Ayrshire (3) a jméno J. Dixona na válečném pomníku na hřbitově v obci East Ruston. Rodiče J. Baileyho byli častými návštěvníky obecní kaple v Sandleheath a zařídili tady umístění pamětní desky, která je poctou celé posádce letadla.(4)

Fotografie z: warmemscot.s4.bizhat.com

WILLIAM JAMES BAILEY (+ 5. 3. 1945 – Rossbach – 20 let) (5)

Narodil se v Sandleheath v Hampshire. Všichni známí a přátelé mu neřekli jinak než Jim. Veselý a optimistický chlapec byl přijat na gymnázium v Salisbury. Po absolvování školy pracoval v bance.

Jim byl velmi otevřený, přátelský a vtipný. Ve společnosti se rád bavil, ale zároveň uměl stmelit kolektiv a docílit dobrých výsledků. Díky svému talentu měl mnoho zálib a cílů.

Dobrovolně se přihlásil do vojenské služby, komise jej vyhodnotila jako vhodného kandidáta pro pilotní výcvik. Na výcvik byl odeslán do Kanady. Celý výcvik dokončuje úspěšně na počátku roku 1945 a je oceněn prestižními „Pilotními křídly“, stává se seržantem. (6)

Po svém návratu do Anglie podstupuje další, kvalitnější výcvik. Tímto se stává připraven na ostrý vstup do války. Je poslán do Husbands Bosworth.

Jeho hlavním úkolem je vyhledat vhodný tým tak, aby si navzájem plně důvěřoval a měl společné zájmy a pochopení. Jim vše zvládl na výbornou a tým zkompletoval.

Pro Jima se stává osudnou mrazivá noc 5. 3. 1945. Jeho letadlo vzlétlo v 16:40 ze základny ve Scampton (7, 8), ale už se nevrátilo. Letoun byl zasažen střelbou nad Chemnitz. Ve 22:25 se objevuje nad Hranicemi, následuje výbuch a dopad do lesa za městem (9). Teprve šestá operace celé skupiny je u konce.

Fotografie z: wikimedia.com, google.com

Za poskytnutí leteckého rozkazu děkuji P. Nykodýmovi z Chebu (10, 11):

Ve Scamptonu během úterý 6. března bylo přijato ověření, že byl letoun ztracen v operaci. Osobní věci každého z posádky byly rychle shromážděny a odvezeny do skladu (centrální úschovna RAF v Colnebrooke), odtud měly být odvezeny nejbližším příbuzným. Příbuzným byl poslán telegram, že člen jejich rodiny byl ztracen v operaci z 5. na 6. března. Telegram byl obvykle doprovázen dopisem velícího důstojníka. V dopise byl vyjádřen veliký smutek, ale zároveň fakt, že zatím osoba chybí a že až se dohledá, bude rodina neprodleně informována.

Matka B. Meechana hovořila se sousedkou, když zrovna přišel listonoš s telegramem. Billova mladší sestra Jean si pamatovala, jak její matka s radostí řekla: "...to bude zpráva od Billa, že už je na cestě domů...". Nadšení však bylo rychle nahrazeno pláčem. Podobná situace nastala také v East Ruston. Tady ale listonoška nedokázala překonat negativní emoce a nechala doručit telegram snachu Rosy Dixon. Ostatní rodiny rovněž čelily kruté realitě a se smutkem přijímaly fakt, že obávaný okamžik, který v minulosti potkal ostatní, se nyní stává skutečností i u nich.

Zpráva o "zmizení" letců byla rodinám doručena 6. března 1945. Válka sice skončila, ale rodiny stále nevěděly, kde mají své syny hledat. O místě havárie a o místě uložení ostatků v Rossbachu se rodina dozvídá až v roce 1947. Exhumace těl probíhá 3. září 1947. Každé tělo bylo zkontrolováno pro dokázání totožnosti. Hraničtí skauti položili na sedm prostých rakví květinové věnce a celý obřad zakončila kapela hrající britskou a českou hymnu. Ostatky byly převezny na Olšanské hřbitovy v Praze, kde je najdeme i dnes. (12, 13, 14, 15)

V roce 1947 vzpomínka na piloty mizí. Náznaky tragédie se vytrácí pod vlivem bující přírody a celkového ideového rozpoložení. Impuls na obnovení cti památky letců dává až v 80. letech Aleš Kučera. Spolu s pomníkem letců chce postavit pomník pomník osvoboditelům. Hraničtí obyvatelé velkoryse přispívají k vybudování pomníků. Oba pomníky byly odhaleny 18. dubna 1991 na 46. výročí osvobození Hranic. (16, 17, 18, 19, 20)