ZŘÍCENÝ BOMBARDÉR AVRO LANCASTER PB 872

5./6. březen 1945 - Farský les - Hranice

Seriál pěti článků popisuje událost, která se stala před 67 lety. Na zřícený bombardér se v Hranicích postupně zapomnělo. Na hrdiny RAF by se však zapomínat nemělo, proto se pokouším přinést jedinečné informace, které přibližují odvahu mladých letců. S publikováním několika článků souhlasí také potomci letců a jsou potěšeni, že se v Hranicích o případ znovu zajímáme. Níže uvedené texty nesmějí být dále šířeny bez svolení autora.

1. článek k nahlédnutí ZDE

2. článek k nahlédnutí ZDE

-------------------------------------

Další článek z připravené série věnované zřícenému letounu ve Farském lese se zaměřuje na typ letadla, výbavu a jeho vlastnosti.

Článek také představuje nejstaršího člena posádky – J. Howarda a další dva členy posádky – J. Dixona a W. Simpsona.

POPIS LETADLA

Čtyřmotorový bombardovací letoun s pravým názvem Avro Lancaster B Mk. I. Osádka: 7 mužů, hmotnost: asi 17 tun, vzletová hmotnost: přibližně 30 tun, rozpětí: 31 m, výška: 6, 3 m, délka: 21 m. Maximální rychlost: 445 km/h, objem palivových nádrží 9800 l, dolet: 3000 km.

Výzbroj: přední věž – 2Xkulomet, hřbetní věž – 2Xkulomet,
zadní věž – 4Xkulomet, břišní věž -2Xkulomet, bomby: celkem 6350 kg, část strojů měla rozšířenou pumovnici schopnou pojmout i 3629kg a 5443kg pumu HC (www.forum.valka.cz)

Hranický letoun měl 4 motory značky Rolls-Royce Merlin 22 - každý o výkonu 954,4 kW. Byl dokončen v listopadu 1944 (továrna Av Roe, Manchester/Woodford) a předán své posádce 5. prosince (základna Scampton). Letoun absolvoval pouhých 15 operací, na své 16. akci se zřítil v Hranicích počátkem března. Při dopadu mu hořely palivové nádrže a nesl asi ještě 6 bomb, které po dopadu nejspíš explodovaly.

Dokonalé provozní seznámení s letadlem mělo trvat posádce 30 misí. Průměrná životnost Lancasterů ve válce však byla 6 misí.

JAMES HOWARD

Palubní mechanik, který se nakonec přidal k posádce byl synem Jamese a Mary Howardových z Cricklewood v Middlesexu.

James byl ze všech členů posádky nejstarší a jako jediný byl ženatý. Jeho ženou byla Annie Margaretta Howardová.  

Palubní mechanici byli obvykle starší než ostatní členové posádky jednoduše proto, že mnoho z nich se buď přecvičovalo z pozemních mechaniků, nebo přišlo do služby až po dokončení strojírenského učení v civilním životě. Jakmile však dostali dalších šest měsíců intenzivního tréninku, byli dobře obeznámeni s hydraulickým, palivovým i elektrickým systémem, kterým byla letadla vybavena. Trénink obvykle zahrnoval i směny v továrně, kde byly příslušné typy letadel vyráběny.  

Všichni palubní mechanici prošli školou technického výcviku číslo 4 situovanou v R. A. F. St Athan v Jižním Walesu. Právě zde James Howard úspěšné dokončil zkoušky, byl mu udělen odznak křídel „E“ a byl povýšen na hodnost seržanta.

JACK DIXON

Radiotelegrafista spolupracující s J. Bailyem. Narodil se v East Rustounu v zemi Norfolk a byl nejmladším synem Waltera a Rosy Dixonových. Jack měl další dva bratry a jednu sestru. Navštěvoval školu v East Ruston a po jejím absolvování v roce 1935 získal zaměstnání v zemědělství.

Jack byl příjemný dobromyslný člověk, který byl zapálený pro radiový systém. Měl také velmi dobrý hudební sluch a byl talentovaný harmonikář.

V srpnu 1941 se přihlásil jako dobrovolník do letecké posádky s uvedením preference pro pozici radiotelegrafisty. Prošel přes výběrovou zdravotní komisi, která ho stanovila jako vhodného pro trénink radiotelegrafisty/leteckého střelce. Po počátečním tréninku složil nezbytné zkoušky a 14. června 1942 se stal kvalifikovaným radiotelegrafistou. Poté byl přeložen na pozemní práce a čekal, až na něj přijde řada v programu leteckého tréninku. Během května 1943 se konečně se dočkal zařazení do leteckého tréninku a byl převelen k Radiové škole číslo dvě v Yatesbury v zemi Wilthshire.

Jeho první let u RAF se uskutečnil 18. května. První let proběhl v letounu De Havilland Dominie. Let byl rychle následován intenzivním leteckým tréninkem během května a června v letounech Dominie a Proctor. Kurz byl dokončen na konci června. Další přeložení ke Střelecké škole číslo 10 v RAF Barrow bylo situované ve Walsy Island, kde od června až do srpna létal v letounu Avro Ansons. Zkoušky v kurzu splnil na 82,1 %.

13. 8. 1943 mu byla udělena „křídla AG“ a byl povýšen na seržanta.

Po odchodu se nahlásil k OTU AF číslo 105 v Bramcote, v zemi Warwickshire, kde se připojil k posádce leteckého důstojníka Morrisona. Nová posádka byla brzy seznámena s letounem Vicker Wellington, na němž 11. srpna 1943 společně zahájili letecký trénink. Tento výcvik pokračoval během září a října až do absolvování 38 hodin denního létání a úvodu do nočního létání na konci října, jehož výsledkem byla vážná nehoda, během které Jack utrpěl popáleniny a jiná zranění. Tato zranění zavinila, že byl nezpůsobilý k létání až do června 1944.

Po celkové rekonvalescenci byl na krátkou dobu umístěn k pozorovatelům číslo 8 AFU v RAF Mona v Anglesey, kde dokončil opakovací kurzy denního létání trvající 10 hodin a 45 minut a nočního létání trvající 13 hodin a 40 minut. Poté bylo považováno za vhodné zahájit operační výcvik a na začátku srpna byl znovu přeložen k OTU číslo 85.

WALTER SIMPSON

Střelec, který obsadil místo na střelecké věži v zadní části letounu Wellington. Osmnáctiletý Walter Simpson se narodil v Larkhall v Lanarkshire Scotland jako nejstarší syn Williama a Janet Simpsonových. Walter měl sedm sourozenců.

Navštěvoval školu Machan Hill v Larkhall a poté přestoupil na Larkhallskou akademii, kde roku 1939 dokončil vzdělání. Po odchodu ze školy pracoval krátkou dobu na zeleninové farmě v Clydeside. Dále získal místo v ocelárně Anderson and Boyes, ltd. v Motherwell. Walter byl velmi sympatický člověk s kulatou chlapeckou tváří, obvykle s nakažlivým úsměvem, který vskutku velmi dobře vystihoval celou jeho povahu. Byl členem Tréninkového leteckého sboru (Air Training Corps), kde strávil mnoho veselých chvil s ostatními kadety. Jeho hlavní zájem byl samozřejmě soustředěn na letadla a letecké modely. Walter nastoupil dobrovolně k RAF brzy po oslavě svých osmnáctých narozenin.

Poté, co prošel nezbytným lékařským vyšetřením, byl přijat do výcviku leteckých střelců. Po počátečním tréninku byl nakonec poslán do střelecké školy. Obdobným způsobem jako Jack Dixon dokončil kurz. Po úspěšném složení zkoušek obdržel Walter „křídla AG“ a byl povýšen do hodnosti seržanta. Na začátku srpna 1944 nastoupil k 85 OTU.

Série článků věnovaná zřícenému bombardéru bude zakončena popisem místa, kam letadlo dopadlo, popisem nálezů, které se zde našly i po mnoha letech a představením dalších letců.

Za veškeré překlady a studium anglické historické literatury děkuji Bc. Haně Šmídové.

PhDr. Josef Levý

HAYNE, R. Nothing heard since take off. Cheltenham: Antony Rowe Ltd, 1996. ISBN 0952876507.