V okolí města Hranice se dochovaly významné biotopy s ohroženými druhy rostlin i živočichů. Tři kilometry západně od Hranic se rozprostírá evropsky významná lokalita zařazena do soustavy Natura 2000. Chráněné území utváří Národní přírodní památka Lužní potok a Přírodní rezervace Bystřina. Plánované je sloučení obou lokalit.
Ke zdejší přírodě se chovejte ohleduplně, pohybujte se výhradně po vyznačených trasách a respektujte zásady zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny.
Chráněné území se rozkládá kolem říčky Rokytnice a jejích přítoků. Hlavními přítoky jsou Bystřina, která tvoří společnou hranici se Saskem, a Lužní potok, který tvoří společnou hranici s Bavorskem.
Místo má nadnárodní význam, do ochrany biocentra je zapojeno také Německo a řada dalších organizací, které se snaží o udržení stability celého zdejšího ekosystému a o zachování přirozeného vývoje území. Hlavním důvodem ochrany je výskyt vzácného mlže perlorodky říční a motýla hnědáska chrastavcového.
Lokalita je utvářena podmáčenými loukami s přechodovými rašeliništi, které najdeme v nivách podél meandrujících potoků. Zdejší ekosystém rašelinišť a oligotrofních vod je značně chudý na živiny, ale nabízí pestrost zajímavých druhů rostlin i živočichů. Rozkládá se na poměrně malém území přibližně 1130 ha.
Pestré vegetační spektrum tvoří mokřadní, rašelinná a luční stanoviště s přirozenými porosty přecházející ve smrkové porosty. (Mackovčin, Zahradnický, 2004)
Kolem potoků roste převážně olše lepkavá, nivy potoka tvoří husté porosty trav ostřice a chrastice. Na rašelinném podkladu rostou typické rostliny pro tento biotop např. rosnatka okrouhlolistá (drobná masožravá rostlina), klikva bahenní (světle růžový květ, zajímavý plod ve tvaru jablíčka), mochna bahenní (tmavě fialové květy), vachta trojlistá (bílé až narůžovělé květy), prstnatec májový (květenství fialové, tmavě růžové, druh vstavačovitých rostlin) a suchopýr úzkolistý (bílé chomáčky okvětí). Z nevšedních druhů rostlin lze vzácně spatřit drobný světle modrý kvítek vítodu douškolistého, zajímavý všivec lesní (červeno růžový květ) nebo hrachor horský (červeno fialový květ). Na hladině potoků, tůněk se vznáší vzácný rdest rdesnolistý, který lze obdivovat jen na Ašsku. Na sušších loukách žlutě září prha arnika, která byla v místním regionu dříve velmi hojná, ale díky svým léčivým účinkům byla značně využívanou bylinou. Lidé trhali květ, nestačila tak vzniknout semena pro rozmnožení, a prha téměř vymizela.
Kriticky ohroženým druhem zmíněných toků je vzácný mlž - perlorodka říční. Perlorodka v potocích utváří populace jedinců, které lze označit jako jedny z posledních ve střední Evropě. Bohužel se nedaří perlorodku úspěšně rozmnožovat, a tak postupně vymírá. Perlorodka je úzce spjatá s celým ekosystémem, který ji obklopuje a je velmi citlivá na každou změnu přirozeného prostředí. Život perlorodek je velmi zajímavý. Oplodněná vajíčka v těle samičky se přeměňují v larvy (glochidie), které samička po čase vypouští do vody. Ve vodě začíná boj o přežití celého druhu. Voda musí být čistá a neznečištěná erozními vlivy, ale hlavně se v ní musí vyskytovat hostitelská ryba. Vhodnou hostitelskou rybou je pstruh potoční. Pstruhovi se larva uchytí pod žábry a vyvíjí se několik dalších měsíců. Po ukončeném vývoji, kdy je schopna přežít sama, opouští hostitelskou rybu a ukrývá se na dně potoka. Ukrytá na dně potoka žije několik let a postupně se vyvíjí. Perlorodky se dožívají vysokého věku, v místních vodách v průměru 50 let. Populaci perlorodky ohrožuje nevhodné hospodaření, znečišťování vod, změna pH vody, meliorace, tedy změny v celém křehkém ekosystému, který podmiňuje její existenci. (Absolon, 1999)
Perlorodka byla na Trojstátí chráněná i v minulosti a byla dokonce úspěšně rozmnožovaná. Na území mikroregionu byla pěstovaná ke komerčním účelům, ke zpracování perel. Perleťařský průmysl se stával jedním ze způsobů obživy obyvatel Ašska, ale i obyvatel německého města Adorf. Ve 20. století začíná perlorodka vymírat.
V současné době bylo vybudováno slepé rameno Lužního potoka pro odchov raných stádií perlorodek, které by mělo přispět k udržení stavu kriticky ohroženého mlže.
Dalším kriticky ohroženým druhem je hnědásek chrastavcový. Krásný denní motýl se nachází už jen na několika lokalitách v Karlovarském kraji. Hnědásek žije v symbióze s živnou rostlinou, kterou je čertkus luční. Čertkus je dalším zástupcem flóry rašelinných biotopů. Samička motýla klade vajíčka na přízemní listy čertkusu, které jsou vhodnou potravou pro vylíhlé housenky. Výskyt hnědáska je podmíněn zachováním přirozených biotopů a správným hospodařením v lokalitách jeho výskytu.
Zvláštním druhem zmíněných potoků je mihule potoční. Mihule potoční je velmi zajímavá a „podivuhodná ryba“. Její tělo je hadovité, zakončené kruhovitými ústy s přísavkou. V zadní části těla má ploutevní lem. Z jiker se líhnou larvy (minohy) a zavrtávají se do dna potoka. Po několika letech se mění v dospělé mihule, které se za rok zjara vytřou a uhynou. V České republice patří na seznam kriticky ohrožených druhů živočichů. (Felix, Hísek, 1995)
K vidění jsou ještě další vzácné druhy fauny, těsně spjaté se zdejším ekosystémem, jako rak říční, vranka obecná, mník jednovousý, vážka podhorní. V okolí luk hnízdí bramborníček hnědý, chřástal polní (v trávě ho nespatříme, ale uslyšíme jeho zpěv), bekasina otavní (dlouhý zobák uzpůsobený pro hledání potravy v bažinách). Čáp černý (černé peří, na břiše bílé, červený zobák a červená skvrna kolem očí), ledňáček říční, krkavec velký a luňák červený jsou v posledních letech v uvedené lokalitě často pozorovány. Monitorován je dále výskyt naší nejmenší sovy - kulíška nejmenšího. Do okolní přírody se navrací dříve velmi hojný tetřívek obecný. Velmi vzácně lze v zimě dopátrat stopy vydry říční a rysa ostrovida, kteří se na území objevují pravděpodobně jen náhodou, když sem zavítají z jiných míst.
Z výše uvedených skutečností je patrné, že si vymezená lokalita právem zaslouží nadnárodní ocenění a důslednou ochranu před negativními vlivy, které by mohly narušit křehké soužití rostlin a živočichů v okolí Trojstátí.