Nejvíce plochy v okolí města Hranice zabírá ekosystém lesa. Lesem se rozumí velmi významné společenstvo rostlin, živočichů a neživé přírody. Vyznačuje se nejen vysokou druhovou biodiverzitou (pestrost a různorodost druhů na vymezeném území, v určitém ekosystému), ale také plní důležité funkce.

Mezi hlavní funkce patří klimatická funkce jako zdroj kyslíku, větrolam, redukce prachových částic, ovlivňování místního klimatu a eliminace oxidu uhličitého. Hydrologická funkce lesa pomáhá zadržovat velké množství vody, zabraňuje povodním a reguluje odtok vody do místní krajiny. Neméně významná je funkce protierozní, kdy je zabráněno odnosu a sesuvu půdy. Les dále plní funkci hospodářskou, ve které je smyslem vysazování a následné zpracování dřevní hmoty. Příjemná je rekreační funkce lesa využívaná často při houbaření, sběru lesních plodů, k odpočinku, k vycházkám a dalším relaxačním aktivitám. (Podroužek, 2004)

ROSTLINY LESA

V našich nadmořských výškách byla v minulosti skladba lesa zcela odlišná, než je tomu dnes. Pro nižší části mikroregionu byly charakteristické doubravy, ve vyšších polohách les vstupoval do porostu bukojedlin. Kolem vodních toků byly typické porosty olšin, které se z části zachovaly.
V současné době je většina mikroregionu zalesněna smrkovou monokulturou, kterou místy prostupuje porost borovic. Pro okraj lesa je typická bříza bělokorá, topol osika, javor klen a jeřáb ptačí.

Ve smrkovém porostu je chudé bylinné patro z důvodu jeho zastínění, převažují druhy v patře mechovém. Zdejší jehličnaté lesy jsou hodně kyselé, místy značně podmáčené.

Pro příhraniční oblast jsou typické dvě odlišnosti patrné na první pohled při vstupu do lesa. V lesích u státní hranice místy rostou jabloně, třešně, rybíz, sněženky a narcisy. Dále lze vidět uspořádané duby a javory kolem lesních cest, které do přirozeného vývoje krajiny nepatří. Uvedené rostliny jsou pozůstatkem dřívějších vesnic, které v pohraničí stály a byly zbořeny při budování hraničního pásma. Tehdejší obhospodařovaná krajina dnes zarůstá dalšími druhy rostlin, proto by ovocné stromy uprostřed lesa mohly návštěvníka zmást.

Dalším místem, které na první pohled neharmonizuje s krajinou, je bývalé hraniční pásmo. Jedná se o vykácené pruhy lesa, kde byl před ostnatými dráty zorán pás půdy.

Aby pás nezarůstal, byl silně ničen pesticidy, vznikl tak pás „mrtvé přírody“. V současné době pomalu zarůstá dřevinami. Ty se zcela liší svojí skladbou od okolního lesa. Pás pokryly tzv. přípravné, pionýrské dřeviny, které mohou růst i v  nehostinných podmínkách života a připravují území pro jiné druhy rostlin. Převažuje hlavně bříza s borovicí. Teprve po dvaceti letech na páse začaly růst malé stromky smrku ztepilého.

Stromové patro lesa tvoří jehličnaté stromy, převážně smrk ztepilý, borovice černá, borovice lesní, borovice vejmutovka, modřín opadavý. Zřídka les prostupují listnaté stromy. Mezi ně patří hlavně buk lesní, habr obecný, jilm habrolistý, javor klen, bříza bělokorá, topol osika, jeřáb ptačí a dub letní.
Keřové patro není druhově bohaté, ale i tak se v něm nacházejí typické keře a keříky. Nejznámější jsou maliník obecný, ostružiník obecný, brusnice borůvka, brusnice brusinka, růže šípková a vřes obecný. Dalším keřem je např. krušina olšová.

Bylinné patro místních lesů je chudé na byliny, ale bohaté na houby. Z bylin jsou tu zastoupeny šťavel kyselý, sasanka hajní, konvalinka vonná, violka vonná, hrachor lesní, hluchavka žlutá, prvosenka vyšší. Kapradiny reprezentují papratka samičí, kapraď samec a hasivka orličí. V lesích dále roste přeslička lesní, ale také přeslička rolní. Pukléřka islandská, terčovník zední a terčovka bublinatá patří k místním zástupcům lišejníků.

V místních lesích roste hodně druhů hub. Houby jedlé zastupují hřib smrkový, hřib hnědý, suchohřib žlutomasý, křemenáč březový, kozák březový, klouzek obecný, liška obecná, ryzec pravý, muchomůrka růžovka. Houby jedovaté zastupují muchomůrka červená a muchomůrka panterová. Další houby je třeba důkladně prostudovat a poté je sbírat např. některé druhy holubinek. Nejlepší je spolehnout se na známé druhy hub a sbírat jen ty houby, které bezpečně poznáme.

Mechové patro lesa je bohaté. Roste v něm ploník obecný, bělomech sivý a hlavně různé druhy rašeliníků.

ŽIVOČICHOVÉ LESA

Zdejší lesy jsou plné nejrůznějších živočichů, kteří les nějakým způsobem využívají.
„Každý živočich má k lesu různý vztah a má na lesním společenství odlišnou závislost. Rozdělujeme tři skupiny:
1. živočichové přímo závislí na lese (mravenec lesní, datel černý, jezevec lesní aj.)
2. živočichové vyhledávající lesní společenství jen jako úkryt a trvale v něm nežijící, např. v nebezpečí, za nepříznivých klimatických podmínek apod. (skokan hnědý, sýkora koňadra, zajíc polní aj.)3. živočichové, kteří hledají v lese potravu a jsou životu v lese dobře přizpůsobeni (srnec obecný, prase divoké, káně lesní aj.).“ (Podroužek, 2004, s. 45)

Typičtí pro les jsou lesní savci. Z řádu sudokopytníků to jsou srnec obecný (srnec, srna, srnče), jelen evropský (jelen, laň, kolouch), prase divoké (kanec, bachyně, sele) a na Ašsku rozšířený muflon (muflon, muflonka, muflonče). Početnou skupinou jsou šelmy, např. liška obecná (lišák, liška, lišče) a kuna lesní. Kuna lesní postupně vytlačila kunu skalní do měst k lidským obydlím. Navzájem si tak tyto dvě šelmy nepřekáží. Lasice hranostaj a lasice kolčava žijí spíše v křovinách, ze kterých vybíhají na pole a louky, a protože jsou stále na lovu, někdy také zaběhnou do okolí lidských sídel. Lasice hranostaj je větší, má delší ocas s černou skvrnou na konci a žije spíše v lese. Z dalších šelem žije na Ašsku jezevec lesní, kterého díky jeho ukryté formě života nejspíš nespatříme, a tchoř tmavý. Z řádu hlodavců je známá veverka obecná a myšice lesní. Řád zajíců zastupuje zajíc polní (zajíc, zaječice, zajíček), který v lese vyhledává úkryt.  Občas lesem prolétne některý druh netopýra.

Známými obyvateli lesa jsou lesní ptáci. K významné skupině patří dravci. Z dravců jsou to hlavně káně lesní a poštolka obecná. Další dravci, kteří v místních lesích žijí, jsou jestřáb lesní, krahujec obecný a luňák červený. Obyvateli lesa jsou i sovy, noční ptáci. Sovy lze spatřit jen výjimečně, spíše je charakterizuje jejich noční houkání. V lesích hnízdí puštík obecný, sýček obecný a kulíšek nejmenší. Další známou skupinou jsou šplhaví ptáci s dlouhým zobákem a nohami uzpůsobenými ke snadnému pohybu po stromech. Zástupci skupiny jsou datel černý, strakapoud velký, žluna zelená. Uvedení ptáci létají běžně i v okolí lidských obydlí. Poslední velkou skupinou jsou pěvci. Pěvců žije v lese velké množství. Nejznámější je sojka obecná, sýkora koňadra, brhlík lesní, šoupálek dlouhoprstý, budníček lesní, křivka obecná. V lese se dá zaslechnout kukačka obecná, která je známá svým zajímavým způsobem života. Samice snese do cizích hnízd vejce, vylíhlé mládě kukačky zničí ostatní vajíčka a cizí mláďata, o mládě se pak starají několik týdnů náhradní rodiče - tzv. hnízdní parazitismus. Mezi další ptáky patří hrdlička divoká.

Na okraji lesa se často na slunci vyhřívá zmije obecná, ale i ještěrka živorodá. V lese našly domov některé druhy žab např. skokan hnědý nebo ropucha obecná.
Z hmyzu žije v lese široká škála brouků. Nejznámější jsou střevlík zahradní, střevlík kožitý, krajník pižmový, chrobák lesní aj. Nevítanými hosty lesa jsou lesní škůdci. Nejznámější škůdce je lýkožrout smrkový „kůrovec“, jehož larvy se živí pod kůrou lýkem stromů. Mezi další škůdce je řazen motýl bekyně mniška, jehož housenky ožírají jehličí smrků. Na lýkožrouta a bekyni jsou v lesích připravené lapače hmyzu sloužící k ochraně lesa. Dalším škůdcem je pilořitka velká. Pilořitka klade vajíčka nejčastěji do smrkového dřeva, které pak požírají její housenky. Přirozeným škůdcem pilořitky je lumek veliký, který její housenky likviduje dlouhým kladélkem. Z lesa, ale nejen odsud, si můžeme donést klíště obecné, obávaného parazita přenášejícího nepříjemná onemocnění. Velmi užitečným pro les je mravenec lesní. Potravou mravence jsou lesní škůdci. V místních lesích se vyskytuje několik velkých mravenišť. Je možné pozorovat důmyslnou práci mravenců, kteří si mraveniště staví z drobných větví, trávy, listů, ale hlavně z jehličí. Zástupce pavouků představuje křižák obecný, z dalších pavouků v lese hojně pobíhá slíďák lesní. Na houbách si pochutnává plž plzák hnědý, po zemi leze plzák lesní.

Zajímavá myslivecká hantýrka:

Srnec obecný (savec, sudokopytník, přežvýkavec): nohy = běhy, oči = světla, uši = slechy, nos = větrník, pusa = svírák, jazyk = lízák, zadek s ocáskem = obřítek s kelkou, prsty = spárky, horní špičáky = kelce

Prase divoké (savec, sudokopytník, nepřežvýkavec): nohy = běhy, oči = světla, uši = slechy, nos = ryj, pusa = svírák, jazyk = lízák, ocas = pírko, prsty = spárky, zuby špičáky = zbraně (klektáky horní čelist, páráky dolní čelist), kůže = škára

Liška obecná (savec, šelma, psovití): nohy = běhy s tlapkami, oči = světla, uši = slechy, nos = čenich, pusa = morda, jazyk = lízák, ocas = oháňka s kvítkem

Zajíc polní (savec, zajíci, zajícovití): nohy = běhy, oči = světla, uši = slechy, nos = nos, pusa = huba, jazyk = lízák, ocas = pírko, tlapky s nehtama = tlapky se škrábákama

Krev = barva, moč = rez, žďímání = močení, zejk = zobák dravého ptáka, toulce = točené rohy muflona, říje = doba páření spárkaté zvěře, chrutí = doba páření divočáků, honcování = doba páření zajíců, kaňkování = doba páření šelem psovitých, kočkovitých, pekáč = místo, kde spí zajíc, bžunda = neúspěch na honě, šoulačka = způsob lovu, rýdovák = ocas dravce, ...