HISTORIE AŠSKA

Z historického hlediska byl vývoj Ašska zajímavý z několika stránek. Dějiny mikroregionu byly ovlivněny především zeměpisnou polohou, která byla příčinou toho, že až do 20. století projevovalo zájem o území Německo, které se snažilo o jeho připojení ke svému území. Ašsko vždy historicky náleželo českým zemím. V určitých dobách mělo Ašsko zcela odlišný vývoj, než tomu bylo v dalších částech státu. Díky své samostatnosti si dokázalo prosadit zákony a výjimky jen pro své území, masivně rozvíjelo textilní průmysl, ale na druhé straně se potýkalo s dramatickými chvílemi, v nichž odolávalo silným tlakům válečným a politickým.

Nehostinné a liduprázdné území Smrčin začalo být osidlováno pravděpodobně ve    12. století. Území Chebska měla v držení dynastie Štaufů, Ašsko bylo součástí.

Chebsko se stalo součástí českých zemí v roce 1266 za Přemysla Otakara II. V roce 1276 bylo Chebsko odtrženo a dostalo se do vlastnictví panovníka Rudolfa Habsburského. Ten dal v roce 1281 do zástavy Ašsko a Selb šlechticům z Plavna.
Na český trůn byl dosazen Jan Lucemburský, který Chebsko připojil roku 1322 trvale k českým zemím. Území Ašska, které bylo v držení Albrechta z Neubergu, bylo rovněž trvale přičleněno k českým zemím. Albrecht měl obavy z možných střetů s Plavnem, proto nabídl Janu Lucemburskému Ašsko jako léno . Jan nabídku přijal a 16. května 1331 vystavil lenní list, v němž určil centrem Ašska panství Neuberg. Jan Albrechtovi slíbil svobodný dohled nad územím, a také slíbil, že Ašsko nebude mít žádné povinnosti vůči české koruně. Ašsko mělo být věrné vůči české koruně a mělo dodržovat lenní poddanost. Získalo tak širokou autonomii při správě svého území. Neubergové se proto snažili odtrhnout od Chebska. Cheb si ale nechal potvrdit Janem Lucemburským listinu, která takové oddělení neumožnila. (Vít, 2000)

Na trůn nastoupil Karel IV., který Ašsko získal dědictvím. Cheb si proto znovu potvrdil neodtržení Ašska od chebského území.
Rod Neubergů se začal dostávat do potíží se správou území. Neubergové nebyli na Ašsku jediným rodem. Druhým rodem byl rod Zedwitzů, který projevoval o Ašsko zájem a postupně získával území pozvolným skupováním území a sňatkovou politikou. V roce 1394 zemřel Konrad z Neubergu bez mužského následovníka. Nastoupil rod Zedwitzů, který na Ašsku vládl skoro po dobu dalších 400 let. Majetek zdědil Konrad Zedwitz. Po jeho smrti zdědil majetek syn Jindřich, který dostal v roce 1422 od císaře Zikmunda Lucemburského lenní dopis, v němž byla potvrzena všechna práva a výsady území, které byly vydány předchozími panovníky. (Vít, 2000)

V českých zemích začaly husitské války, ale Ašska se nijak zásadně nedotkly. V roce 1447 zemřel Jindřich Zedwitz, jeho panství se mělo rozdělit mezi členy rodu. Panství Aše a Hranic přebral synovec Konrád.

V 15. století byla autonomie Ašska znovu potvrzována českými panovníky.
V 16. století se na Ašsku rozšířilo učení Martina Luthera. Zedwitzové se stali evangelíky. Měli ale problémy, protože probíhala rekatolizace. 

V polovině 16. století se Ašsko ocitlo pod správou německého Plavna. Celou situaci vyřešil až Ferdinand I. znovupřevedením Ašska pod českou korunu.
Třicetiletá válka znamenala pro území úpadek. Ašsko však zůstalo i po roce 1648 jediným protestantským územím v českých zemích. (Toufar, 2000)

Císař Leopold I. potvrdil rodu Zedwitzů opět jejich práva. Ašsko už nebylo přičleněno k Chebu. Zedwitzové vládli svobodně po celé 18. století. Mapa z roku 1742 označovala Ašsko jako „DYNASTYA ASCHENZIS, BARONIA DE ZEDWITZ, FEUDUM BOHEMUM = České léno baronů Zedwitzů“. (Kryl, 1992)

Spor o území Ašska definitivně vyřešila panovnice Marie Terezie. V roce 1755 vydala tzv. Temperamentní listinu. Listina potvrzovala začlenění Ašska do českého království a ztrátu moci Zedwitzů nad územím. Ašsko ztratilo své autonomní postavení a začalo být pod vlivem vlády Habsburků. 

V roce 1850 vznikly okresy. Ašsko se začlenilo pod okres Aš, který byl zrušen až v roce 1960. Hlavním centrem území se stalo město Aš.

18. století a první polovina 19. století byly pro Ašsko symbolem rozvíjejícího se textilního průmyslu. Celé území ekonomicky vzkvétalo. Ašsko začalo být světově známé díky textilní výrobě.

Na přelomu 19. a 20. století došlo k nárůstu obyvatel. Naprostá většina obyvatel byla německé národnosti a sympatizovala s vládou Rakouska-Uherska.
První světová válka zasáhla do vývoje Ašska velmi citelně. Válečné roky přinesly pro zdejší obyvatelstvo utrpení, bídu, ztráty na lidských životech a celkový ekonomický úpadek.

Po vzniku Československé republiky docházelo u obyvatel k odporu a k nepokojům vůči nově vzniklému státnímu uspořádání. Objevily se snahy o oddělení příhraničních částí a vytvoření tzv. Deutschböhmen (Německé Čechy). Republika ustála všechny uvedené tlaky, Ašsko zůstalo její součástí. (Kryl, 1992)
Vlivem hospodářské krize začaly sílit negativní nálady vůči republice. Nespokojenosti obyvatel využil tehdejší učitel tělocviku v Aši Konrad Henlein. Založil Sudetoněmeckou vlasteneckou frontu, kterou později přejmenoval na Sudetoněmeckou stranu (SdP). Německý nacionalismus v pohraničí postupně sílil. SdP získala na svou stranu většinu obyvatel Ašska. (Kryl, 1992)

Ašský výběžek byl 21. září 1938 násilně obsazen jednotkami Freikorpsu (dobrovolné ozbrojené skupiny). Okupace Ašska tak proběhla o několik dní dříve, než došlo k podepsání Mnichovské dohody, která znamenala odstoupení pohraničního území českých zemí Německu. V roce 1939 se pohraniční oblasti staly oficiálně součástí Třetí říše pod názvem Sudetenland (Sudety). Během 2. světové války se většina továren soustředila na výrobu zbraní.

Od 18. dubna 1945 začalo být Ašsko osvobozováno americkou armádou. Válka sice skončila, ale problémy ne. Přišel Únor 1948, který znamenal pro Ašsko další zvrat v dějinách. (Toufar, 2000)

V padesátých letech bylo Ašsko součástí nově vytvořeného hraničního pásma. Vstup byl pouze na zvláštní povolení. Začal se budovat systém ochrany státní hranice v podobě ostnatých drátů, státní hranice se stala neprůchodnou směrem na Západ.

Další roky rozvoje Ašska byly poznamenány totalitním režimem.
Pádem železné opony v roce 1989 přišla pro obyvatele Ašska naděje v lepší budoucnost. Otevřely se hranice na Západ, lidé konečně navštívili nedaleké německé vesnice, které viděli jen přes drátěné zátarasy.
Vstupem ČR do Schengenského prostoru v roce 2008 došlo k volnému průchodu státních hranic. Po několika staletích začala vznikat vzájemná spolupráce s Německem a začaly se hledat společné cíle při začleňování mikroregionu do povědomí celé Evropy (Euroregionu).


Zobrazit místo HRANICKO - TIPY NA VÝLET na větší mapě


Webdesign a hosting: Tomáš Dvořák