Neživá příroda je důležitou součástí a nezbytnou podmínkou pro pro vývoj živých organismů. Do neživé přírody řadíme vodu, vzduch, sluneční záření, horniny a nerosty. Historie ukázala, že lidé na Hranicku s neživou přírodou uměli žít, uměli ji využít, ale zároveň ji nedrancovali.
Geologický podklad je řazen do krystalinika severozápadních Čech. Na Hranicku ho tvoří přeměněné (metamorfované) horniny, které vznikaly vlivem velkého tlaku, vysoké teploty, přeměnou dalších hornin a usazených jílovitých částic. V naprosté většině převažují fylit a fylitické břidlice složené hlavně z křemene, živce, slídy a dalších minerálů. (Albertová, 1959)
V geologickém podloží je zaznamenán zvýšený obsah radonu.
Do kapitoly o neživé přírodě se řadí i půda, i když se vlastně jedná o oživenou neživou přírodu, protože je prostoupena mikroorganismy a drobnými živočichy, které jsou její součástí. Na vymezeném území je zastoupen typ hnědých půd tzv. kambizemě. Jedná se o neúrodné půdy pahorkatin a vrchovin, jsou kyselé, chudé na živiny, využitelné pro pastviny a lesy.
Z důvodu neúrodné půdy je naprostá většina zemědělských ploch zatravněná a nevyužívá se k pěstování zemědělských plodin. Zatravněním je zabráněno půdní erozi, ke které prakticky nedochází. V menší míře se vyskytuje půdní eroze tam, kde se pasou stáda skotu a rozdupávají půdu. Při větších deštích pak dochází k odplavení půdy. Odplavená půda se dostává v některých lokalitách do Lužního potoka, což má zásadní a negativní dopad na populaci perlorodky říční, která je citlivá na sebemenší změny v přirozeném prostředí. Stáda rozdupávají i některá prameniště.
Na Hranicku se hodně využívalo síly vody. Potoky místního regionu byly využity pro roztáčení mlýnských kol. Vybudoval se důmyslný systém vodních kanálů a náhonů, které zásobovaly mlýny vodou. Některé náhony a vodní kanály jsou v místní krajině patrné dodnes. První cechovní oprávnění pro mlynáře pocházejí již ze 17. století. V dnešní době roztáčí voda toků několik malých vodních elektráren v celém mikroregionu.
Značná větrnost oblasti byla využita pro stavbu větrného areálu v Trojmezí, který stojí na poli, nedaleko hraničního přechodu Ebmath. Tři větrné elektrárny (nadmořská výška cca 620 m) jsou využity jako alternativní zdroj výroby elektrické energie. Jejich celkový výkon činí 2,7 MW. Takový výkon naplní při maximálním vytížení provozu elektrárny přibližnou roční spotřebu elektrické energie u 1500 domácností. V současné době byl areál rozšířen o další dvě elektrárny.
Na přelomu roku 2011/2012 byly vystavěny další dvě větrné elektrárny, které zvyšují kapacitu obnovitelné energie. Elektrárny však stojí na nejvyšších bodech území města. Díky takovému umístění částečně zasáhly a změnily původní ráz místní krajiny.
Další větrné elektrárny byly postaveny v okolí Mlýnského a Štítarského vrchu nedaleko zaniklé vesnice Újezd (nadmořská výška cca 630 m). Jejich celkový výkon činí 8 MW. Elektrárny nemají zásadní vliv na životní prostředí a nenarušují ráz místní krajiny.
Doba a intenzita slunečního svitu nepřipravuje podmínky pro výstavbu solárních panelů. V regionu najdeme slunné svahy, ale stavba solárních panelů se zatím naplánuje.
V současnosti se v místním regionu netěží žádné suroviny, žádné významné ložisko pro těžbu zde není.
Hamr na Trojstátí zpracovával ve středověku dováženou železnou rudu. Není ale doložené, jestli se v okolí Trojstátí železná ruda přímo těžila. Dokladem dobývání rudy by mohla být štola nedaleko smírčího kříže po pravé straně cesty ve směru na Trojstátí a nepatrné pozůstatky po důlní činnosti v širokém okolí.
V Trojmezí probíhala těžba cínu, který se získával rýžováním z Lužního potoka (Zinnbach – Cínový potok). Zbytky vytěženého materiálu se dají rozpoznat podle umělých kopečků v krajině okolo břehů potoka. (Vít, 2000)
O zlatokopech a těžbě drahých kovů na Hranicku vypráví také několik místních pověstí.
V geografických mapách z 30. let 20. století je vyznačeno několik míst, kde se v povrchových lomech získával stavební kámen. Při důkladném prozkoumání místní oblasti lze narazit na zbytky těchto lomů, v nichž se zachovaly neporušené štípané kamenné placáky, které se používaly při dláždění chodníků, jako obkladový materiál nebo jako krytina na střechu. Jedná se o fylit, který se dobře štípe. Na mapách jsou ještě vyznačena místa, kde se dříve vyrábělo a prodávalo dřevěné uhlí (milíře). Zuhelněním různých druhů dřeva vzniklo odlišně kvalitní dřevěné uhlí, které se využívalo především při práci s kovy.
V těsné blízkosti státní hranice, u hraničního přechodu Krásňany, objevíme na německé straně zajímavou kamennou skalku, která vystupuje nad okolní terén. Místo se nazývá Hoher Stein a bylo využíváno jako oblíbené místo k vyhlídce na celé Hranice. Opět se jedná o fylit. V něm jsou dobře patrné šupinky světlé slídy – muskovitu.